Outback trip

Konecne prisel vylet, na ktery jsem se tak dlouho tesila! 4 denni vylet vlakem a busem do pouste v New South Walesu. Uz pred jeho zacatkem se stalo par veci, mile i nemile zmeny a prekvapeni provazely cely vylet, tak jsem se rozhodla, ze to zvecnim i zapiskem do bloggu nez jen fotkami.
Cely vylet jsem zacala organizovat asi mesic predem, vymyslela nejlip proveditelny itinerar  nasledovne:
Sydney - Broken Hill vlakem/busem
Pobyt dva dny v Broken Hillu a uzit si outback a poust
Broken Hill - Adelaide busem
Adelaide - Sydney letadlem

Protoze jestli neco nemame s Tomaskem radi, tak je to "backtrackovani" neboli jet stejnou cestou tam i zpatky.

Bohuzel asi 14 dni pred zacatkem mi volala slecna z autobusove spolecnosti, ktera provozovala spojeni mezi Broken Hill a Adelaide, ze kvuli Velikonocum vsechny spoje rusi....No, opravdu me tato zprava nepotesila, protoze uz jsme meli koupenou letenku do Sydney z Adelaide na nedeli 16.4., tak co ted s tim?

Letet z Broken Hill do Adelaide slo, ale jelikoz je jedna o malou leteckou spolecnost (Rex), tak cena jedne letenky se rovnala skoro zpatnecni letence do Cech, takze to jsme rezolutne odmitly a bohuzel nam nezbylo nic jineho nez backtrackovat.

Ve stredu vecer jsem prisla z vecerni sichty(odjezd ve ct brzy rano), kde jsem ocekavala ze budou hotove (nebo aspon v procesu) rizky, ktere mel Tomik pripravit na nasi dlouhou cestu. Nebojte, rizky byly zmrazene prefabrikaty, opravdu jsem po Tomovi nemohla chtit naklepani, obaleni a usmazeni, takhle kruta nejsem! Ale on na to uplne zapomnel! Zafixoval si totiz, ze rizky udelam ve stredu rano ja, ale nakonec jsem musela prehodit nejaky sichty.....Tohleto zafixovani si se nam i pozdeji nevyplatilo. Nakonec jsme si z toho udelali srandu, ze je cely vylet zkazeny protoze se zapomnelo na rizky...

Dalsi kopanec prisel ve ct odpoledne, kdy jsme dorazili do Dubbo a meli jsme prestoupit z vlaku na coach. Nevim, proc jsme nemohli jet vlakem az do Broken Hill, protoze koleje tam vedou, mozna je nekde opravovali. No, v Dubbo jsem si skocila koupit par nezbytnosti do obchodu a protoze jsme meli cas, tak jsme si dali jedno pivko. Zodpovedne jsme se s predstihem zvedli a zamirili na nadrazi, kde jsme videli nebo spis nevideli nic. V soku kontroluju listek a hle! odjezd nebyl v 1:45 ale v 1:15. To jsem si zase pro zmenu zafixovala ja, ze mame v Dubbo hodinku na prestup. Tom mel listek ten samy den v ruce, ale proste prijal moji mylnou domnenku za svou. Kontrolujeme jizdni rad a zjistujeme, ze dalsi spoj jede az zitra...Jdu na informace a nastesi je v zitrejsim spoji misto, takze za maly poplatek prebukovavame listek. Nedobrovolne tedy travime noc v Dubbo. Nejdriv jsem myslela, ze v ramci usetreni prespime venku, ale teploty v noci padaji az k 10st a nemeli jsme s sebou spacaky, takze bookujeme motel na jednu noc.

Druhy den nam bus jede ve stejny den, takze mame dopoledne dost casu. Vypravili jsme se do botanicke zahrady, kde zjistujeme, jaky mame stesti, ze se strefime z 365 do 3 dnu, kdy je zahrada zavrena :D                                  

Tak jsme dosli jen na fotbalove hriste kde jsme se vyvalili na slunicku. Ono to totiz nebylo uplne kousek z motelu do zahrady, takze jsme  byli celkem unaveni. Po dostatecnem odpocinku razime na obed, kde si davame tradicni australsky velikonocni obed a sice, morske plody.  Ja si dala kalamary, takze me uprava smazenim neprekvapila, ale Tomik si dal squida (chobotnicka) a ty kousky byly taky smazeny. Asi z cele nabidky 20 jidel na velikonocnim menu byla tak 3 jidla nesmazena....brrr

Autobus do Broken Hillu jsme si tentokrat ujet nenechali, pani z informaci stala na nastupisti a rika mi, vy dva uz nikam nechodte, zustante tady :D 

Hodne jsem se tesila, ze cestou uvidim, jak se krajina postupne meni na nehostinnou poust, ale za okny to spis pripominalo africke savany nez Saharu. A pak padla tma, takze i kdyz jsme treba pak jeli mesicni krajinou, tak jsem to nevidela. Po jedenacte vecer konecne prijizdime do Broken Hillu a v hostelu padame do postele znaveni cestou. 

Rano druhy den se jdeme podivat na Miners' memorial na odpoledne jsem naplanovala prochazku, podle Tomaska by to byl Todesmarsch, na sochy v living desert area. Podle googlu jen 7 km, za 2 hodky bysme tam meli byt, pohoda. Cestou nas miji autobus, ktery po par metrech zastavuje a ridic se nas pta, jestli jdeme na sochy a jestli jo, tak at si nastoupime. Prej jsme z dalky vypadali jako emu a kdyz se ptal ostatnich, jestli nam maji zastavit, tak vsichni souhlasili. Ani jsme netusili, jaky se na nas usmalo stesti, protoze to byla jeste dalka k socham. Byli to moc mili lide, spis duchodci z Adelaide, pro ktery jsme byli neco jako cviceny opicky nebo atrakce, protoze jsme jako typicti mestaci podcenili situaci a vsechno nemuselo skoncit dobre.Hacek byl totiz v tom, ze sochy vypadaji nejlepe pri zapadu slunce, tak jsem vse nacasovala, abysme tam na zapad byli, ale pak uz jsem nejak nepocitala s tim, ze cesta zpatky muze byt za tmy. Vyprava nam pak nabidla at se k tim pripojime i na afternoon tea a svezli nas zase zpatky. Google nam tady totiz tak trosku lhal, protoze vzdalenost nebyla 7 km ale asi tak 14 km?! Proto si vsichni klepali na celo a ptali se nas, jak muzeme byt tak lehkovazni. V pousti totiz byva po setmeni docela zima, jak vsichni vime. Na to jsme byli pripraveni dalsi vrstvou obleceni, i vody jsme meli dost, ale treba baterku uz jsme s sebou nemeli. Tom si tak zkusil, jaky to asi maji Prazaci na venkove nebo vlastne vsude mimo Prahu, kde jsme "no jo, Prazaci" preneseno na Australske pomery :D

Rikame si, jestli je to normalni, ze jsou takhle vsude fajn mili a prijemni lide? Protoze Sydney proste neni Australie a my jsme ted konecne vylezli z tehle bubliny. 

Po jedenacte vecer jdeme spat a nastavuji budika na 3:25 protoze bus zpatky do Dubbo vyjizdi z Broken Hill uz v 3:45. Z vlastni zkusenosti si davame budiky oba, protoze se Tomovi uz stalo, ze se mu mobil jednou zaseknul, takze mame pojistku navzajem. No a rano zvoni jen jeden budik, koukam na to, jak je to mozny, a muj cas na mobilu se mi ukazuje o pul hodiny zpatky? Jako pri pomysleni, ze ten budik nastavime jen u me a nechame si ujet zase autobus, me poliva studeny pot. Na druhou stranu by se asi nic nestalo, protoze autobus mel pres pul hodiny zpozdeni, ale kdo to mohl vedet ze? Kdyby byval ten bus mel zpozdeni i v Dubbo pul hodiny tak ho stihneme taky :)

Posledni perlicka byl vypadek proudu ve vlaku na ceste zpatky do Sydney, kde jsme stravili cernou pulhodinku na miste, nez zavadu opravili....Rikali jsme si, paneboze, co se nam jeste prihodi?Koneckoncu, byl to super vylet, hooodne narocny na cestovani a vsechny ty prekvapeni ho udelali o to vic special.